Znovu jsem navštívil/a Brideshead znovu minulý týden – znovu jsem si knihu přečetl po 25 letech – protože mi na nejnovějším filmu něco nesedělo.
Existuje také verze z roku 1981 s Jeremym Ironsem, velkolepá minisérie, která trvá 11 hodin. Proč předělávat dokonale v pořádku fungující kolo? No, po mém maratonském přečtení jsem ještě zvědavější.
Nová verze z roku 2008 se mi vlastně líbí , hlavně kvůli hereckým výkonům. Jsou úžasní! Ale dvouhodinový formát zkresluje dějovou linii a konečný význam díla.
Největším problémem je načasování milostného vztahu Julie a Charlese. V knize se ti dva do sebe zamilují až na palubě lodi – 10 let poté, co se poprvé setkali v Bridesheadu. V novém filmu se do sebe zamilují už brzy – v Bridesheadu. Jde o vážné nedorozumění, protože vede k předpokladu, že Sebastianova neopětovaná láska k Charlesovi ho vtáhne do sebedestruktivního víru. Jeho úpadek je mnohem komplikovanější – a týká se jádra knihy.
Příběh se alespoň na první pohled jeví jako kritický vůči náboženství, rozhodně vůči katolicismu. Názvy kapitol knihy však poskytují skutečný náznak: „Et In Arcadia Ego“ a „The Twitch Un the Thread“. Román se zabývá působením božské milosti ve světě:
neviditelná šňůra, která je dostatečně dlouhá na to, aby nechala [nekajícího] putovat na konec světa a přesto ho škubnutím niti přivedla zpět.
Úmyslná neposlušnost vede Charlese i Sebastiana k vyhození z Arcadie – ráje/Edenu, kterým byl Brideshead v létě 1923. Teprve po utrpení a rozčarování oba pocítí „cukání ve vlákně“ – dokonce i Charles na konci románu, i když není jasné, zda se skutečně dostal do pasti.
Pro knižní kluby
Proč se znovu nenavštívit Brideshead přečtením Waugha... a pak shlédnutím filmové verze z roku 2008? Nebo, pro opravdové fanatiky, shlédněte 11hodinovou verzi z roku 1981! Vyberte si víkend – a sbalte si spacák a polštář! Pozvěte i mě.