Půlnoční děti
Salman Rushdie, 1981
560 str.
listopad 2008
Žádná jiná kniha v angličtině není tak zdobená jako Půlnoční dětiV roce 1981 získalo Bookerovu cenu... poté v roce 1993 cenu Booker of the Bookers... a o 15 let později cenu Best of the Bookers. Žádné jiné dílo si tato ocenění neodneslo.
Jako od Toni Morrisonové Milovaný nebo García Márquezův Sto let samoty, román se stal jednou z mála současných klasik.
Odehrává se v Indii, Půlnoc je zčásti rodinná sága a zčásti národní epos – třígenerační příběh zasazený do let předcházejících a po získání nezávislosti země. Příběh je vyprávěn očima Saleema Sinaiho, jehož narození úderem půlnoci se shoduje se zrozením samotné Indie, tedy s okamžikem její nezávislosti. Od té chvíle události v Saleemově životě odrážejí boj jeho země za jednotu, soudržnost a národní poslání.
Jsme vtaženi do šíleného – a veselého – dění Saleemovy širší rodiny a sousedů – z nichž mnozí si získávají naši náklonnost. Hodně z toho, co se stane, se dozvíme předem; napětí tak nahrazuje pocit nevyhnutelnosti – osudu, který si sám razí cestu. Co nás nutí otáčet stránky dál, je čirá genialita Salmana Rushdieho. (Na čem byl ten muž, když tohle psal?)
Půlnoční děti je bujarou směsicí realismu a magického realismu, veselí a zuřivosti, naděje a zklamání. Nepodobá se ničemu, co jste kdy četli... snad kromě toho, Sto let samoty, s nímž sdílí svou exkurzi do surrealismu. (Vlastně jsem si to užil Půlnoc více.)
Pozor: tato kniha je určena pro otužilé... je dlouhá, složitá a místy hustě texturovaná. Ale je to spíš horská dráha, nebo spíš vír. Na to nezapomenete.
Podívejte se na naši Průvodce čtením pro Děti půlnoci.